Potřebujeme: 30 cm stuhy v národních barvách 2 cm široké, zelenou nit, jehlu, zavírací špendlík. Stužku rozstřihneme na dvě menší, jednu část sešijeme k sobě oběma konci. U zeleného kraje ji pak prošijeme dlouhými stehy a stáhnutím nitě vytvoříme kulatou kokardu, nití upevníme. Druhou část stužky přeložíme napůl a přišijeme zezadu na kokardu. Pozor, aby byly barvy ve správném pořadí. Když máme kokardu při šití v ruce, červená přijde nalevo, až ji přišpendlíme, bude červená na pravé straně. Hotovou kokardu připevníme na kabát zavíracím špendlíkem.
Webová stránka www.tyukanyo.hu (v překladu „slepička“) je spolehlivým pramenem:
najdete tam tipy na zhotovení velikonoční kraslice i na výrobu kokardy přikrášlené
červenobílými arpádovskými pruhy. Teď v březnu je ale kokarda k dostání v každé
maďarské trafice. Neboť je třeba připravit se na jarní státní svátek, 15. března,
výročí revoluce 1848. S kokardou vyrazí ráno do ulic všichni školáci, na domech
se zatřepotají vlajky, bude příležitost k besídkám a páni ředitelé i páni
primátoři měst se zase vytáhnou se svými slavnostními projevy.
Přestože byla maďarská revoluce 1848 po roce a půl poražena, zajistila Maďarům
v 19. století mezinárodní slávu. Jeden z mála skvělých momentů naší historie, k
němuž se od té doby přihlásily všechny vlády a režimy. Takový exponent této
revoluce, jakým byl romantický básník Sándor Petöfi, který proslavil maďarské
básnictví i díky své romantické smrti v bitevní vřavě, byl respektován za každého
režimu, jednou jako národní bard a pěvec národních hodnot, podruhé jako smělý
revolucionář a člověk z lidu. Takže když ve svém deníku napsal, že zatímco v
horečce skládal svou slavnou Píseň národa, jeho krásná žena Julie si šila
speciální šátek z trikolory, nelze proti tomu nic mít, ba slouží to jako příklad
maďarským amazonkám, aby napodobily její nadšení. A nevadí, že se rok nato, když
šila trikoloru na Petöfiho hrob, spletla a barvy sešila obráceně. Až do
rakouskouherského vyrovnání 1867 byla trikolora zakázána, o to více pak na
konci století zase vystavována. Za socialismu byla národní trikolora vítána na
jaře a zakázána na podzim, kdy by mohla připomínat revoluci z roku 1956.
Osobně mám Petöfiho rád, jeho báseň psanou pro Laciho Aranye, syna jeho přítele a básníka, si říkáme s dětmi doma ve chvílích pohody a dětskou říkanku Slepička (Túkanyó) znají moje malé děti nazpaměť. Vzpomínám, s jakou vervou a chutí se nejstarší syn učil na gymnáziu nazpaměť Petöfiho Bohatýra Jánose.
Trikoloru ale děkuji, z té mi dobře není. Je mi úzko z toho, že bych se měl
cítit správným Maďarem jen na základě nějakého 160 let starého revolučního
symbolu. A extremisti z Jobbiku mě budou poučovat, abych si kokardu připevnil
ve správném pořadí barev, neboť prý znamenají červená sílu, bílá věrnost a
zelená naději. Trikolora je odvozená od té francouzské a tam se mluví o
rovnosti, svobodě a bratrství. Každý si asi prostě děláme naděje na něco
jiného. Petöfi a jeho druzi například požadovali také svobodu tisku. Ale
protivládní demonstrace za zrušení mediálního zákona, která se na letošního 15.
března chystá, se obejde nejspíš bez té národní kokardy. Doufám, že to nebude
záminka k tomu, aby ti s kokardou tvrdili, že demonstranti nejsou Maďaři a
nemají v Maďarsku co dělat.
Docela rád bych se na ulici cítil zcela normálně. Ta kokarda mě už dopředu
frustruje: připnu si ji, a budu se cítit jako šašek. Nepřipnu si ji, a bude z
toho šlamastyka. Takový humbuk kvůli jedné stužce. Zelená nit, jehla, zapínací
špendlík. Já snad příští středu raději nebudu vycházet! Nebo si připnu na kabát
něco bez významu nebo něco komického. Třeba česnek. Kéž mě ochrání od politiků
pijících mi krev. Jestli se to ovšem do té doby nestane náhodou také nějakým
politickým symbolem.
pošli do vybrali.sme.sk |
Facebook| Po | Ut | St | Št | Pi | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
| « máj » | « 2013 » | ||||||